Zlý sen

„Pošta!” ozvalo se z druhé strany vesnice doprovázeno následnými trubkami. Ymladd odložil nůž a kus dřívka, ze kterého vyřezával lžičku. Doběhl ke svému poštovnímu drakovi jménem Ci, otevřel mu kapsičku na zádech a vytáhl dopis. Jak si myslel, psala mu babička. 

„Ahoj Ymladde a Dorobō, doufám, že se máte dobře. Moc Vám děkuji za Váš minulý dopis. Chtěla jsem Vás pozvat na bábovku a čaj. V Dii* v 14:00, počítám s Vámi. Babička”

(* Dia – označení pro jeden z dnů v týdnu, mohli bychom ji přirovnat ke středě. Tüer, Merek, Dia, Ligi, Isan, Tark, Baon)

Ymladd pohladil draka po hlavě a dal mu kus sušeného masa, co má vždycky v pytlíku v kapse. Zašel zpátky domů a Dorobě ho přečetl. Ta se usmála svým roztomilým dětským úsměvem.

„Můžeme za ní zajít?” zeptala se. Ymladd se zasmál a pohladil svoji mladší sestru po vlasech.

„Samozřejmě. A teď už běž spát.”

„Hmmm.”

Ymladd se svou sestrou žili v malé chatce, co jim zbyla po rodičích. Měli se dobře. Měli malé pole a dost peněz. Ymladd chodil do oddílové školy. Byl už v sedmé z deseti tříd. Než Dora začala chodit do Dalinské školky, starala se o ni babička. Časté cestování ji už ale zmáhalo, a tak byl Ymladd rád, že mu tam Doru vzali, přestože jí ještě nebylo pět let. 

Ymladd začal znovu vyřezávat.

„Ymladde,” ozvalo se z pokojíčku.

Přišel do pokojíčku: „Už zase se ti zdál špatný sen?”

„Jo.”

V poslední době se Doře zdál zlý sen o tom, že ji někdo pronásleduje. Ymladdovi se nedařilo přijít na to, co ji tak děsí.

Když před několika lety na vesnici zaútočili skřeti, vesnice se dokázala ubránit. Jejich rodiče ale přitom položili život. Jenže se to stalo, když byl Doře asi jeden rok, nemohla si to pamatovat. 

Ymladd Doru uložil a dokud neusnula, seděl u ní a hladil ji po vlasech. Pak šel taky spát.

„SKŘETI!” vzbudilo Ymladda asi ve dvanáct večer. Vyběhl ven z domu ještě v pyžamu. Stálo tam asi pět set skřetů a něco gigantického postupně rozbíjelo domy. Rychle se vrátil do domu a popadl Doru. V tu chvíli ucítil kouř. S Dorou v náručí vyběhl z domu. Rychle vešel do jeskynních úkrytů a zavřel za sebou. Dora se rozbrečela, ale Ymladd jí zacpal ústa, aby nevydávala hluk.

Klap, ozvalo se od vchodu. Ymladd se rychle schoval za kámen. Nakoukl škvírou v kameni, aby se ujistil, že to nejsou skřeti. Slyšel, jak mu tluče srdce.

Oddechl si. Byla to skupinka dětí od sousedů, tři děti okolo čtrnácti let. Jejich nejstarší sestra Baenor, prostřední, ale nejmenší, Brin a nejmladší Uchel.

„Co se děje?” zašeptl Ymladd.

„Kde jste?” zeptala se Baenor. 

„Promiň, tady za kamenem.”

Baenor Ymladda poznala podle hlasu, jelikož se znali už v podstatě od narození. Dora se znovu rozbrečela. 

„Můžu jí zkusit utišit?” řekla Baenor.

„Jasně,” podal jí Ymladd Doru.

Bum, ozvalo se od dveří do úkrytu. Ymladd se znovu opatrně koukl ke dveřím.

Byl tam skřet, který zapálil podpěrné trámy a poklop. Ymladdovi došlo, že je zle. Zavolal kamarády a ti spolu odkopli dveře. V záři ohňů, které byly všude kolem, viděli, jak skřeti odcházejí z podpálené, zničené vesnice.

„Draci mohli přežít,” došlo Brinovi.

„Jdem se podívat!” zavelel Ymladd a vyrazil.

„Támhle jsou stáje!“ ukázal Uchel.

„Spíš byly,“ odpověděl Ymladd smutně.

„Ale třeba tam něco najdeme,“ neztrácel Uchel naději. Už byla tma, takže nebylo vidět, ale Brinovi něco blýsklo před očima.

Sklonil se a zašmátral rukou v popelu. A opravdu, vytáhl malý kus železa, který se blýskal v měsíční záři. Kouknul se na předmět pod odrazem světla a zjistil, že je to něco podobné noži.

„Jde se spát!“ zavolal Ymladd. Všichni se k němu seběhli. Ymladd popravdě netušil, kde budou spát.

„Emmm, Ymladde, kde budeme spát?“ zeptala se Baenor.

Nastala chvíle trapného ticha. Potom se ozval Brin. „Pojďme odtud pryč,” řekl tiše.

„Máš pravdu,” vzpamatoval se Ymladd, „schováme se v lese.” Vzal Doru za ruku a zamířil do lesa, kde si často hrávali na schovávanou. Tentokrát ale bude skutečným úkrytem.

Uchel šel vepředu a vedl je na své oblíbené místo. „Co třeba támhle?“ ukázal prstem na mechovou placku.

Lehli si na mech, který byl sice měkký, ale taky vlhký. Nikomu ze skupiny nešlo usnout. Na Ymladda padla tíha, kterou doteď nepociťoval. Nakonec se mu usnout podařilo.

A tak naši hrdinové z Dalinu přišli o domov.

---

Nekonečná cesta

Zpět