Dřeviště
Své pátrání jste začali ve Zlaté uličce, kde coby alchymisté nejste nikomu podezřelí. Dokonce i stráže před domkem s Jiříkovou dílnou vám odpověděly na pozdrav. Prošli jste ale kolem bez dalšího vyptávání, od nich by se o vašem pátrání komoří dozvěděl zcela určitě.
Pokračovali jste dál a zastavili se na kus řeči se svým známým alchymistou, který sídlí o několik domků dále. Mistr Paracelsius je muž, o němž víte, že mu lze věřit. Přesto jej do svého pátrání raději zasvěcovat nebudete. Bude to tak bezpečnější pro všechny.
Hned na vaši první zmínku o strážích živě zareaguje: „No jo, Jiřík. To je hodný, chytrý kluk, ale nezkušený. Kdo to kdy viděl, vykládat někomu, čím ho císař pověřil. Neumíte si představit, co se dělo, když se to rozkřiklo. Dveře se tam netrhly, všichni chtěli recept nebo alespoň trochu odlít. A ten blázen jim to ještě ochotně sliboval, až elixír bude mít. No vůbec se nedivím, že tam teď hlídají stráže, vždyť neměl vůbec klid na práci.“
Paracelsius zjevně o Jiříkově zmizení nemá tušení. Zkusíte to tedy jinak: „A není to ten domek, o kterém se mezi dvořany říkalo, že tu straší jeho bývalý majitel?“
„Ale kdepak! Ten byl v čísle 13. Tady bydlel před Jiříkem jeho Mistr, ale jen krátce, a před ním Raimund z Manheimu. To byl velký učenec. Když jsem byl mladý, byl mi rádcem a mnohému mě naučil.“ Paracelsius se na okamžik ponořil do vzpomínek, ale vzápětí se plácl do čela. „No to je nápad, Raimund přece napsal spis o rostlině, kterou potřebuji. Možná mi to pomůže zjistit, kde ji najdu. Budu se vám teď muset omluvit, spěchám do bibliotéky.“
Nabídnete mu doprovod a společně vyrazíte do „knihovny“. Mnich knihovník, který má zrovna službu, Vám ochotně ukáže oddíl, kde se nacházejí spisy Mistra Raimunda. Prohlížíte jeden po druhém, Paracelsius hledá svoji rostlinu a vy zkoušíte najít něco, co by mohlo být užitečné při vašem pátrání.
„Tedy, netušil jsem, že Mistr Raimund uměl čínsky,“ říká mnich, který je z vaší návštěvy zjevně nadšen a touží si popovídat. Necháte ho mluvit a podrobněji studujete svitek, na který vás náhodou upozornil. Knihovník vykládá nějakou historku, vy ho však příliš nevnímáte, protože čínský nápis vás zaujal. Najednou se rozhostí ticho, a když si to uvědomíte, zjistíte, že mnich i Paracelsius vás pozorují a nadšeně vyčkávají reakci na vyprávěný příběh. Z výrazu tváří pochopíte, že historka byla zřejmě legrační, takže se opatrně zasmějete a zeptáte: „Skutečně?“
„No vidíš, taky tomu nemohou uvěřit,“ směje se knihovník na celé kolo. Využijete jeho nepozornosti a svitek si schováte do rukávu. Ještě chvíli s ním pohovoříte (tentokrát se soustředíte na to, co říká), ale nic užitečného už se od něj nedozvídáte.
Rozloučíte se s Paracelsiem, který se začetl do slibně vypadající knihy a odejdete pryč. Na bezpečném místě svitek pečlivě prozkoumáte. Dovede vás k další schránce s Uroborem. Na svém místě bude do pondělního rozbřesku.
Další zpráva je na zaheslované stránce. Heslem jsou tři slova, která vyluštíte z čínských znaků, napsaná malými písmeny, bez diakritiky (bez háčků a čárek) a oddělená mezerou.
Klikněte zde