Kapitola sedmá
Druhý den se jich u oběda sešla jen polovina. Crochen s Ymladarem odjeli hned ráno, Aderyn, Maer a oba kluci, Gydal i Teiler, vytvořili uhlířskou jednotku a v lese stavěli milíř. Brenin oral, Burgal před chvílí odešel s obědem do lesa a Seren se právě chystala, že odnese jídlo Breninovi.
Gwelynd vylízal svoji misku a spokojeně se opřel. Sledoval Eirlys, jak sklízí nádobí, a usoudil, že by si mohl trochu šplhnout u Bricyll.
„Oběd byl naprosto dokonalý, Bricyll, všechna čest! I Eirlys tu chutná, jen se podívejte, jak se tu za těch pár dní spravila.“
„Seš hňup, Gwelynde,” usadila ho Bricyll. „Za prvé, vařila Seren. A za druhé Eirlys je těhotná, ne vykrmená.“
Gwelynd se nezmohl na slovo, tak se situaci jal rychle zachraňovat Ewyrth: „To je zázrak, Eirlys. Zázrak!“
V tu chvíli vtrhli do místnosti Crochen s Ymladarem: „Jsou tu zase!“
„Kdo?“
„Oni! Skřeti!“
„Proboha, kde?“
„V Dorny. Ani jsme tam nedojeli. Cestou je takové místo, odkud je dobrý výhled. Bylo vidět, že v dálce něco hoří. A oni, jak zrovna táhnou pryč.“
„Sem?“
„Ne, na jihozápad. Ale to není všechno. Na obzoru byly vidět nejméně tři další sloupy kouře.“
„Takže to nebyli ti stejní? Je těch band více?“
„Nejspíš ano. Tihle, alespoň co jsme viděli, neměli vůbec vlky.“
„Takže můžou kdykoli přijít další. To je konec. Seren, kam běžíš?“
„Pro Brenina a někdo přiveďte ty čtyři uhlíře.“
Netrvalo moc dlouho a všichni se sešli ve světnici. Překřikovali jeden druhého a na všech byla vidět nervozita a narůstající panika.
„Ticho!” houkl na ně Burgal, „Uklidněte se a chvíli mě poslouchejte.“ Počkal chvilku, než mu začali věnovat pozornost, a pokračoval. „Za prvé, nejsme v přímém ohrožení. Koukněte,” položil před sebe na stůl hrneček a přisunul k němu druhý. „Tohle jsme my a tohle vaše vesnice. Tenhle hrnek je Dorny. Nejdříve skřeti přišli ze severu, tam jsou hory. Zničili vaši vesnici a táhli k jihozápadu. Tam přepadli, pokud vím, další,” podíval se na Gwelynda a ten přikývl.
„Jak to víš?“
„Gwelynd viděl kouř v den, kdy jste došli k Malé salaši. Ale to teď není důležité. Podívejte. Dnes přišli další, přepadli Dorny a taky odtáhli k jihozápadu. A kterým směrem jste viděli ty ostatní požáry?” obrátil se na Crochena s Ymladarem.
„Spíš jen kouř, ale máš pravdu, že hlavně na jihu, jihozápadě.“
„Tím směrem je královské i všechna ostatní města. To znamená, že tady jsme v relativním bezpečí. Zajímají je vesnice a města. Ne nějaké obyčejná salaš.“
„To, co říkáš dává smysl,” odpověděl Maer, „ale jen do té doby, než tudy potáhnou další. Cestují nalehko, jídlo si obstarávají pleněním vesnic, kolem kterých procházejí. A když najdou jen ty vypleněné, půjdou tam, kde něco najdou. A vlci tvé ovce ucítí na velkou dálku.“
„Rozumím. Taky neříkám, že tady můžeme zůstat. Jen to, že nesmíme panikařit,” pokračoval Burgal ve vysvětlování svého plánu. „Na jihovýchod odtud jsou rozlehlé a hluboké lesy. Pojďme tam. Sbalíme vše, co budeme potřebovat do začátku. Najdeme místo, kde nás nikdo nenajde. A pak se sem můžeme vracet pro ostatní věci.“
„A co ti chudáci v Dorny?” zeptal se Ymladar. „Neměli bychom se tam podívat, jestli někdo nepřežil?“
„Zbláznil ses?“
„Ne víc než Gwelynd, když se nás vydal zachránit,” přidal se Crochen a Aderyn i Brenin přitakali: „Má pravdu.“
O hodinu později už byla na cestě k Dorny skupina zachránců v čele s Crochenem a Ymladarem, kteří už znali cestu. S nimi šli ještě Aderyn a Gwendal.
Bricyll řídila vůz naložený zásobami, základními nástroji, kuchyňským vybavením, dekami a spoustou užitečných maličkostí. Burgal oddělil ze stáda asi deset ovcí, které vezmou s sebou. Ostatní nesli své nůše a pomáhali hnát ovce.
Ewyrth zůstal. Staral se o zbytek stáda, čekal na návrat záchranné výpravy a mezitím zabezpečoval vše, co plánovali převézt až najdou vhodné místo k životu v lesích.