Kapitola devátá
Ke své radosti zjistili, že přežili všichni. Dokonce až do včerejška netušili, co se v Dorny stalo. Nepodařilo se jim ale nikoho z nich přesvědčit, aby také odešli do lesů. Oba prý jsou v podstatě ještě děti, tak co jim budou vykládat. A jestli už nic nechtějí, ať si jdou zase po svých. To prohlásil mlynář a pacholci mu hlasitě přizvukovali. Maira z toho byla zoufalá a prosila, aby se alespoň mohla rozloučit se svou tetou.
V tu chvíli si Ymladar uvědomil, že má stále v kapse peníze od Aderyna, a tak si poručil 15 kg pšenice. Mlynář se s ním dohadoval, jestli nechce raději mouku, a proč prý tak málo, že by jistě unesl více. Toho Maira využila, rychle odběhla ke své tetě a řekla jí, kde najde Velkou salaš a Ewyrtha, pokud by se rozhodla jít za nimi.
Pak si přeskládali zavazadla, aby mohl Ymladar nést zrní na zádech, a vyrazili na jihovýchod za Gwelyndem a ostatními. Do večera přišli k brodu, kde jim Gwelynd měl nechat zprávu. Ymladar s úlevou shodil svoji zátěž a vyrazil na průzkum. Po krátkém hledání našli nejen vzkaz, že jsou všichni v pořádku, ale také stopy Burgalova vozu, který tudy před dvěma dny projížděl.
Přespali a druhý den vyrazili časně. Gwelyndova skupina měla před nimi asi půl dne náskok a zítra by mohla dostihnout Burgala. Ymladar s Mairou se nehnali. Nedojdou-li je zítra, dojdou je pozítří. Šlo se jim hezky a dobře si rozuměli.
Zato Burgal byl celý nesvůj. Věděl, že postupují pomalu a pokud by zachránci nikoho nenašli, už dávno by je dostihli. Znamenalo to jediné, že je něco zdrželo. V nejlepším případě někoho našli a teď se o něj starají. V nejhorším našli skřeti je. Mezitím byla spousta možností a všechny více či méně zneklidňující. Aby na to nemusel myslet, soustředil se na značky pro Gwelynda.
Občas museli vozem objíždět nějaký úsek s náročnějším terénem. Pěšky ale byla cesta schůdná a pochopitelně kratší. V takových místech nechával u značky pro Gwelynda ještě šipku, kudy jít, přestože stopy vozu míří jinam. Většinou pak zkratku osobně prošel a dohonil tak ostatní, když se zdržel značením.
Jednu takovou zkratku ale hrubě neodhadl. Směr měla sice dobrý, ale pěšina byla skoro neschůdná, a navíc končila srázem, pod kterým právě projížděla Bricyll s vozem. Burgal si povzdechl a vrátil se značku se zkratkou odstranit. Najednou se před ním ozvalo: „Baf!” Skoro nadskočil leknutím a už už chtěl spustit, protože si myslel, že to musí být Fedda.
„Viděl jsem tě!” poškleboval se klučičí hlas.
„Děti, pojďte zpátky!” zavelel Crochen. Toho už Burgal poznal a s úlevou se k nim rozběhl.
„A soutěž o nejposlušnější dítě vyhrává Burgal!” vyhlásil Gwelynd a nadšeně se s přítelem přivítal. „Špatná zkratka?”
„Ano, musíme okolo,” přisvědčil Burgal a pak se zarazil. „Kde je Ymladar?”
Gwelynd mu vše vyprávěl a když dohonili ostatní, našli v rychlosti místo k utáboření a pak museli své zážitky vylíčit ještě jednou a do všech podrobností. V tom nadšení ze shledání si nikdo neuvědomil, že zapomněli odstranit tu značku, vedoucí ke srázu.
Bylo sice teprve odpoledne, ale usoudili, že si všichni zaslouží teplou večeři a odpočinek. Počítali, že tak za tři dny by mohli dorazit k okraji Neprostupných lesů a promýšleli další postup. Nakonec se usnesli, že někde u kraje založí provizorní tábor a pak vytvoří několik průzkumných dvojic, které se vypraví do hlubin lesa.
Každý měl vlastní představu, jak by měla jejich nová lesní vesnice vypadat, a tak společně snili u ohýnku a bylo jim po dlouhé době hezky.
Ymladar a Maira ten den naopak putovali až do večera. Sledovali Burgalovy značky, chodili zkratkami, povídali si a cesta jim rychle ubíhala. Když si všimli, že už se smráká, byli zrovna na poslední zkratce. Začali se rozhlížet po příhodném místě k přenocování a najednou ucítili kouř.
„Že bychom je už dohonili?” divil se Ymladar a pospíšil si k okraji srázu, odkud byl trochu výhled. Opravdu, v dálce u cesty zahlédl probleskovat oheň a o kousek vedle se rýsovaly siluety ovcí.
„Vážně, jsou to oni,” řekl s úlevou v hlase.
„Ty se na ně nějak těšíš,” poznamenala dotčeně Maira.
„Spíš jsem se bál, aby to nebyli skřeti,” odpověděl a zkoumal sráz pod sebou. „Jak se tam tudy mohli dostat?“
„No vedla sem šipka, tak to nějak jít musí.“
„Kdyby tu bylo kde přespat, nechal bych to na ráno. Ale na druhou stranu, oni mají oheň a určitě i teplé jídlo.“
„Ymladare, a co tady?” zavolala Maira o kousek dál, kde byl svah nižší. Vyndala z batohu provaz, který si vzala ve sklepě, když tam přespávali cestou do mlýna. Mohl mít deset, možná patnáct metrů, ale lepší než nic.
„Zkusíme to,” usoudil Ymladar, přivázal na provaz nejdříve svůj batoh se zrním a pomalu ho spustil dolů. Nedosáhl sice úplně na zem, ale skoro. Ujistil se ještě, že horní konec je dobře přivázaný ke kmeni stromku na okraji srázu, a pak se obrátil k Maiře.
„Já teď slezu dolů a odvážu to zrní. Až na tebe zavolám, vytáhneš provaz a spustíš mi všechny věci. Potom ho vytáhneš znovu a konec si přivážeš takhle přes hrudník. Rozumíš? Nepolezeš dolů nepřivázaná. Slib mi to!“
„Dobře. Ale jak ten provaz pak sundáme?“
„Ráno se pro něj vrátím,” slíbil, chytil se provazu a začal se spouštět dolů. Lezlo se mu špatně, kameny se mu pod nohama drolily a uvolňovaly, provaz, který držel napnutý těžký batoh mu drtil ruku o skálu a stmívalo se čím dál tím víc.
Musím pohnout, aby tudy Maira nelezla úplně potmě. Přidal a už byl skoro dole. Musel si ale přehmátnout, protože provaz vedl přes vyčnívající kámen a nebylo, jak se ho chytit. V tu chvíli se mu smekla noha, zavrávoral a letěl. Byl to jen kousek, ale připadalo mu to jako věčnost. Stejně jako Maiře, která ho shora sledovala a vyděšeně vykřikla.
V nedalekém tábořišti zrovna chystali spaní. Děti už ležely zachumlané do dek, když zaslechli výkřik.
„Přesně takhle ječí ségra,” prohlásil nevzrušeně Sather, zatímco dospělí probírali, co to mohlo být.
Gwelynd zpozorněl. „Že by nás už dohnali?” V tu chvíli Burgal ztuhnul.
„Značka! Já ji zapomněl zrušit!”
“Co tam je?” křikl přes rameno Gwelynd, který už vybíhal směrem, odkud výkřik zazněl. Burgal odpověděl, že sráz a rozběhl se za ním.
„Mairo, vydrž!” křičel Gwelynd a pádil, co mu síly stačily. Crochen a Aderyn se k nim okamžitě přidali a Eirlys se ujala plačící Dyffryn.