Kapitola desátá
Maira s hrůzou zírala na nehybný stín pod sebou. Zavolala na něj a zdálo se jí, že se pohnul. Hned si ale pomyslela, že je to takový ten oční klam, když se člověk snaží zaostřit na něco vzdáleného ve tmě. Musím za ním, rozhodla se a chytila se provazu, na němž stále visel těžký batoh. Naštěstí k ní v tu chvíli dolehl Gwelyndův křik. Znovu se postavila a zadívala směrem k ohni. Když rozeznala běžící postavy, ulevilo se jí. Pomoc je na cestě! Dala si ruce k ústům a zavolala: „Tady jsme!”
Gwelynd seběhl z cesty a běžel přímo za hlasem. Maira volala dál, chrlila na ně, co se stalo, čemuž sice nemohli rozumět, ale teď byl důležitý zvuk, který je vedl.
Přiběhli pod sráz, všimli si visícího batohu a hned potom Ymladara. Gwelynd se k němu vrhnul a Maiřin křik přestal vnímat. Ymladar měl vyražený dech, ale byl při vědomí. Když se nad něj Gwelynd sklonil, ulevilo se mu.
„Provaz!” vyrazil ze sebe, ale Gwelynd ho tišil, ať nemluví a nevysiluje se. „Ať … neleze!” nedal se Ymladar. Jako jediný totiž vnímal, co křičí Maira.
„Žije!” zavolal nahoru Aderyn, „Zůstaň tam!” Pak rychle přiskočil k batohu a odvázal ho. Když byl provaz volný, pokynul Maiře, ať ho vytáhne. Hned si ho začala přivazovat pod ruce.
„Nesmí …. lézt!” trval na svém Ymladar a snažil se zvednout. Hrudník ho hrozně bolel, cítil každé nadechnutí, ale nemohl dopustit, aby se něco stalo i Maiře.
Burgal pochopil a zavolal na ni, že pro ni přijde a půjdou okolo. Maira byla vlastně docela ráda, že nemusí sešplhávat. Dobře si všimla, jak se pod Ymladarem uvolňovaly kameny a nechtěla, aby na někoho spadly.
Mezitím přinesl Crochen dvě větve a začal na ně navlékat svůj kabát. Ostatní se přidali a vytvořili tak provizorní nosítka. Na Ymladara, z něhož opadl strach o Mairu, teď dolehl šok ze zranění, a tak byl rád, že leží.
Noc pro něj byla krušná. Bolelo ho celé tělo a už nevěděl, jak si lehnout. Ráno za světla ho Seren znovu a důkladněji prohlédla, ošetřila poraněný loket a usoudila, že pokud nemá žebra zlomená, tak pořádně naražená jsou určitě. Dýchalo se mu naštěstí dobře, i když s bolestmi. Kdyby se dusil, znamenalo by to, že může mít poraněné i plíce.
Aby mohli pokračovat v cestě, udělali mu místo na voze, ale jízda po hrbolaté cestě moc pohodlná nebyla. Vydržel to do odpoledne, ale jakmile si udělali přestávku na oběd, slez a dál šel pomaloučku pěšky. Nebyl o moc pomalejší než ovce, po další pauze se zase vezl, a tak to střídal až do večera.
Přestože byli pomalejší, povedlo se jim po dvou dnech k večeru dojít až k okraji Neprostupných lesů, což byl hluboký neprobádaný hvozd, kam se málokdo z království Deyrnas odvážil vstoupil. Burgal tam kdysi dávno byl a věděl, že Lesy mají horší pověst, než to tam ve skutečnosti vypadá. To by teď mohla být jejich výhoda.
Dokud bylo ještě světlo, prohledali krátký úsek podél kraje. Našli palouk, který by jako dočasné tábořiště mohl vyhovovat. Nanosili na něj všechny věci z vozu, ten ukryli mezi stromy, a pak se pustili do stavby přístřešku.
Další den pokračovali ve stavbě základního tábora. Když se scházeli k pozdnímu obědu, zeptal se Gwelynd Burgala: „Jak jsi na tom? Já mám hotovo, mohli bychom ještě dnes vyrazit na průzkum.“ Burgal jen protočil oči v sloup a mávl rukou směrem k rozestavěné ohradě pro ovce.
„Já bych jít mohl,” vložil se do řeči Brenin, který právě přicházel. „Zrovna jsem skončil.“
„Myslela jsem, že bych taky šla,” přidala se Seren. „Chtěla bych najít nějaký kostival pro Ymladara.“
„Jestli počkáš dvě hodinky, doprovodím tě,” nabízel se hned Crochen.
Gwelynd se obrátil opět k Burgalovi: „Už jsi tu byl. Co bychom měli vědět?“ Burgal se zamyslel. ale než si urovnal myšlenky, promluvil Maer.
„Tohle je hloupost! Burgale, půjdeš s Gwelyndem. Brenin a Seren vyrazí také hned po obědě, ale ne na průzkum. Vrátíte se hned, jak najdete býlí pro Ymladara. Potřebujeme ho co nejdříve fit. Crochene, Ty pomůžeš Aderynovi, abyste mohli jít zítra ráno. Ohradu pero ovce dodělám já a pomůžou mi tady kluci,” ukázal na Gydela, Teilera a Sathera.
„A co my?” hlásila se Dyffryn.
„Vy pomůžete Bricyll a Eirlys uvařit tu nejlepší večeři všech dob. Ale před tím půjdete se mnou. Našel jsem hotový lán medvědího česneku.“
Nikdo neprotestoval. Dojedli oběd, Burgal jim řekl o Neprostupných lesích vše, na co si vzpomněl, a pak si s Gwelyndem nabrali trochu jídla, zabalili a vydali se na jihovýchod.
Postupovali pomalu, přestože se snažili co nejvíce využívat pěšiny vyšlapané zvěří. Les byl plný překážek, popadaných stromů, strží, mokřin i skal. I tak ale za několik dnů přišli do míst, která měl Burgal na mysli, když tehdy doma navrhoval skrýt se v lesích.
Musí to být už nejméně dvacet let, kdy tady žil jeden pastevec. Burgalův otec ho občas navštěvoval, a když tam šel naposledy, vzal Burgala s sebou. Údolí však našli opuštěné.
I když už to tu za ta léta dost zarostlo, stále bylo poznat, kde stála salaš, na kterých svazích se pásly ovce a našli i několik ovocných stromů a velký rybízový keř. Burgal to tam procházel a už si představoval, kam postaví dům, kam přístřešek pro ovce, kudy povede vodu od potoka a pod který strom si dá lavičku.
Gwelynd jeho nadšení ještě nesdílel. Chápal, že pro ovčáka je to místo ideální, ale oni potřebovali také někde pěstovat obilí a další plodiny, prostor pro domy, dílny a po nedávných zkušenostech hlavně pořádný úkryt.
Jak tak nad tím přemítal, došel k potoku a všiml si, že několik metrů od místa, kde stál, mizí v zemi. To ho zaujalo a vydal se to prozkoumat. Vzpomněl si, že má v kapse dvě svíčky z Dornyjského sklepa, a tak jednu vytáhl a zapálil. Protáhl se dírou vedle potoka a skočil asi metr na dno menší jeskyně. Potok jí protékal po straně a vzadu s hlasitým šuměním padal někam hlouběji. Tam už se Gwelynd bez lana a lucerny, kde by měl plamínek chráněnější, raději nepouštěl. Bohatě mu stačil prostor kolem. Dost velký na to, aby se tu v chládku daly uskladnit zásoby. Dost skrytý, aby je tam nikdo nehledal. Takže vlastně docela dost přesvědčivý, aby tomuhle místu dal šanci.
Vylezl ven, aby jeskyňku ukázal Burgalovi a hned slyšel, že už ho hledá. Ozval se mu a než Burgal přišel, pořádně se rozpršelo. Další výhoda. Alespoň dokud nebudou mít střechu nad hlavou.
Než déšť ustal, probrali plán dalšího průzkumu. Rozdělí se a propátrají nejbližší okolí. Jakmile se začne stmívat, vrátí se sem a podle počasí přespí buď venku nebo v jeskyni.