Legenda o lesních lidech
Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, žil a vzkvétal prastarý národ Deyrnas. Jejich území se rozléhalo od mořského pobřeží chráněného mohutnými útesy, přes úrodné nížiny, až po vysoké, neprostupné hory, které zaručovaly ochranu před nájezdy nepřátel.
Po mnoho staletí žili poklidně a v míru. Jejich města se skvěla nádhernými domy a paláci, pole dávala bohatou úrodu, stromy v sadech se prohýbaly pod tíhou ovoce, lesy i pastviny oplývaly zvěří. I přes nesnadný přístup se dařilo obchodu a království mělo pověst bohatstvím překypující země zaslíbené.
Avšak hluboko pod horami, o nichž Deyrnasané věřili, že zaručují jejich bezpečí, dřímalo nezměrné zlo, které mělo království přinést zkázu. Nikdo již neví, jak bylo zlo probuzeno. Mrtví muži nevyprávějí příběhy a z hlubin dávnověku se zachovaly pouze útržky strašlivých událostí, které nebohé Deyrnasany postihly.
Království bylo zničeno a pouhá hrstka přeživších uchýlila se do lesů. Daleko do vnitrozemí, daleko od prokletých hor i rozbouřeného moře, kde upadla v zapomnění. V hlubokých hvozdech, ukryti před okolním světem, přežili jen ti, kdo se divočině dokázali přizpůsobit a žít v souladu s přírodou i tvory, s nimiž nyní sdíleli jejich domov. Vzdali se života v přepychových palácích a rozlehlých sídlech, velkolepých hostin, překrásných šperků, drahokamů, zlata i peněz. Brali si jen to, co k životu potřebovali, a tak, aby ani náznakem neprozradili svoji přítomnost. Stali se skutečným lesním národem.
Po čase byla města zpustošeného království opět osídlena. Jednotliví velitelé vedli neustálé boje o nadvládu nad celým královstvím, ale o existenci národa lesních lidí neměl nikdo ani tušení. To bylo nyní jejich neprostupnými horami a mohutnými útesy, jejich zárukou bezpečí. Své tajemství však museli úzkostlivě střežit, neboť představovalo velmi křehkou ochranu.
Bylo jen otázkou času, kdy budou prozrazeni. Jakmile se tato zpráva dostala mezi válčící strany, rozšířila se jako blesk. Zvěst, že stále existují potomci slavného království, rozjitřila představivost všech, kdo toužili po bohatství a pokladech dávného národa. Podnikali výpady do lesů, pustošili a plenili, co jim jen přišlo do cesty. Lesní lidé však statečně bránili svůj nový domov, využívajíce všechny výhody neprostupného terénu, jakož i důmyslných pastí. Nebylo možno útočníkům vysvětlit, že hledané bohatství nemají a netuší ani, kde by se mohlo nacházet. Lakota a chtivost zatemněla jim rozum.
Dlouho odolávali a řady útočníků začaly dokonce řídnout, obzvláště s nadcházející zimou. Ti nejsveřepější však zůstali a Lesním lidem nezbylo nežli se uchýlit do Útočiště, místa poslední záchrany. Legendy praví, že šlo o skalní město nebo možná systém jeskyní. Jisté je, že po urputném boji byli nájezdníci odraženi a jejich chamtivý vůdce zabit. Zbylí útočníci již nebyli tolik zaslepeni vidinou bohatství, marný boj vzdali a odtáhli pryč.
Velkou zásluhu na tomto slavném vítězství měla skupina přátel, jejichž odvaha, důvtip, nezdolnost a soudržnost jsou od těch dob příkladem. Stali se zakládajícími členy klanu, jež má za úkol chránit lesní lid v případě ohrožení, vymýšlet a navrhovat řešení složitých problémů a situací, zlepšovat obranné prvky, zajišťovat rychlé předávání zpráv a bdít nad bezpečím všech obyvatel lesa. A tak vznikli Silgeni, elitní ochránci Lesního národa.
