Rolničky
Rolničky se nazývají plechové kornoutky, které má želvička připevněné k nožičkám. Cinkají jen vzájemně o sebe, je tedy potřeba, aby byly vždy alespoň dvě.
Na výrobu rolniček jsou ideální plechovky z hladkého, nezvlněného a nepotaženého plechu. Což není jen tak každá, ale například takový ten koncentrovaný rajčatový protlak nebo tuňák bývají v použitelných plechovkách.
Pomocí otvíráku, nůžek na plech nebo starších pevných nůžek (nedotýkati se maminčiných oblíbených!) osvobodíme stěny od dna a víka a získáme tak obdélník plechu.
Nastříháme jej na lichoběžníky a pomocí kleští stočíme do kornoutku.
Nejlépe se to dělá s “čápovkama”, tedy kleštěmi s půlkulatými (případně kulatými) čelistmi.
Hotové kornoutky vypálíme v ohništi, aby získaly patinu a také hezčí zvuk při cinkání. Je samozřejmě možné vypálit nejprve celou plechovku a nastříhat a srolovat až poté, ale občas se pak stane, že se z povrchu odlupují šupinky plechu.
Kornoutek navlékneme na třáseň nebo kus kůže, na které bude viset a kleštěmi zmáčkneme kraj, aby se kůže nevyvlékla.
Ze širšího konce rolničky můžeme také nechat viset svazeček vlasů nebo červenou látku.
