Legenda Času – Epilog
O 40 let později
Pivo bylo hrozné. Teplé, bez bublinek a vlastně bez chuti. Alois tam i tak seděl a sledoval celou hospodu. Všichni byli opilí a bylo vlastně zábava je sledovat. Obskakoval ho nějaký kluk a furt se ptal, co si dá. Najednou ho Alois zastavil a zeptal se: „Co je? Co po mě chceš? Já se neurazím.”
Kluk se rozhoupal a ohlédl se po celé hospodě. Alois trpělivě čekal a koukal mu do očí.
Nakonec ten kluk zašeptal: „Vy jste časoděj, že jo?”
Alois se uvnitř zasmál, ale tomu klukovi koukal do očí ledově. „Ano.”
Kluk se usmál. Bylo vidět, jak je nadšený. „Neukážete mi nějaké triky? Prosím.”
Alois zavrtěl hlavou: „V žádném případě, padej.” A sedl si. Když si sedl, kluk vystrašeně pelášil daleko od něj.
Do hospody ale vstoupil další kluk. Alois si ho hned všiml. Tohle je zase budoucí časoděj, pomyslel si. Rozhodně to ještě neví. Vypadal zmateně a sedl si za bar. Bylo vidět, že už mu není dobře. Alois vstal a přešel k němu. „Měli bychom si promluvit,” řekl mu z ničeho nic.
Kluk se lekl. Vystrašeně se na něj podíval. „Proč?” zeptal se nedůvěřivě.
„Věř mi, čekám před hospodou,” podíval se na něj významně. Přišel ke stolu položil tam peníze a odešel ven. Postavil se pár kroků od vchodu.
Za chvilku z nich vyšel ten kluk. Už mu začínaly křeče, škubal sebou.
„Co se děje?” zeptal se vyděšeně.
Alois pyšně odpověděl: „Stává se z tebe časoděj …”