Dopis od Ludmily
Ctění alchymisté,
jsem Ludmila a sloužím zde na Pražském hradě. Jedno děvče z vesnice, odkud pocházím, se na mě obrátilo s prosbou o pomoc.
Má milého, ale protože je velmi chudý, nechtějí jim její rodiče dovolit, aby se vzali. A tak se nechal zaměstnat u jednoho alchymisty, který cestoval na dvůr Jeho Milosti císaře. Stal se jeho učedníkem, a protože je velmi nadaný, brzy se mnohé naučil.
Když se alchymista rozhodl odejít z císařských služeb a přijmout místo v Itálii, Jiřík chtěl zůstat zde s Dorotkou. Mistr ho tedy propustil a Jeho Milosti doporučil jako náhradu za sebe. Jiřík dostal od císaře Rudolfa II. úkol, za který měl být štědře odměněn.
Vypadalo to, že veselka bude co nevidět. Jenže pak se ukázalo, že to vůbec nebude snadné. Jiřík navštěvoval Dorotku čím dál méně, a když ho viděla naposledy, byl pohublý, nevyspalý a vyčerpaný. Přesto stále věřil, že řešení nalezne a pak již budou navždy spolu.
Jednou se Dorotce podařilo dostat se do Prahy, ale k Jiříkovi ji vůbec nepustili. V zoufalství se v noci pokusila tajně dostat do Zlaté uličky, kde má Jiřík dílnu, ale marně. O několik dní později od něj dostala dopis.
Protože neumí číst, šla poprosit pana faráře, aby jí ho přečetl. Okamžitě jí odmítl, protože alchymie má v jeho očích příliš blízko k čarodějnictví. Nakonec ho uprosila, ale protože moc dobře věděl, že je jediný široko daleko, kdo dopis dovede přečíst, nechal si to draze zaplatit.
Stálo v něm, že dokud úkol nesplní, nesmí svoji dílnu opustit, ale že ji prosí, aby na něj počkala a nevdávala se za jiného. A že jí napíše opět v neděli, protože to má trochu času na odpočinek. Jenomže žádný další dopis již nepřišel.
Byla jsem nedávno navštívit rodiče a Dorotka za mnou přišla celá nešťastná a svěřila mi, co ji trápí. Slíbila jsem pomoc a zjistila, že dílnu ve Zlaté uličce hlídají stráže na rozkaz císařova komorníka. Nikoho nepustí dovnitř ani ven. Jen jídlo a vodu dostává za dveře.
Císařův komorník není dobrý člověk a dovedu si představit, že to, co má Jiřík vynalézti pro císaře, chce i on. A chce to dříve, proto ty stráže. Naštěstí je mezi nimi můj švagr, a ten mi prozradil, že Jiřík již několik dní nesnědl ani nevypil vůbec nic.
Dnes se šli podívat dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Prohledali vše, ale po Jiříkovi jako by se zem slehla. Jsou si jisti, že domek neopustil a že v tom musí být nějaké čáry.
Snažně Vás prosím, pomozte Jiříka najít. Zachráníte nejen jeho a ubohou Dorotku, ale i mého švagra a ostatní stráže před krutým trestem pana komořího. Dejte si ale veliký pozor, aby se o Vašem pátrání nikdo nedozvěděl. Pan komoří má všude své špehy.
S úctou a velikým díkem
Ludmila
Každý alchymista, který se bude chtít k pátrání přidat, je vítán. Stejně tak se kdokoli kdykoli může rozhodnout nepokračovat, pokud usoudí, že úkol je nad jeho síly (Například schopnost číst bude užitečná). Úkol je tajný. Nebude-li výslovně uvedeno, že se máte obrátit na určitého dospěláka, považujte všechny za nebezpečí, že se o vaší činnosti dozví císařský komoří. Jsou mezi nimi špehové (množné číslo naznačuje, že více než jeden 😉).
Pokud jste ochotni se do tajného pátrání pustit, hledejte na dřevišti schránku s vyobrazením bájného hada jménem Uroboros. Schránka tam bude do nedělního poledne.
Pro potřeby stránek způsob získávání dalších zpráv upravíme. Místo, kde byste měli hledat, bude heslem k zobrazení další zprávy a není žádné časové omezení.
Pokračujeme tedy na dřeviště, které není zaheslované.