Uzly
Vázání uzlů je jednou z užitečných dovedností, která má široké uplatnění. Tak si na ně trochu posvítíme.
Základní šestka
je šestice uzlů, s níž se obvykle učení uzlů začíná.
Ambulanční spojka – Ambulák – je plochý uzel využívaný ke svázání dvou stejně silných provazů. Není ale zcela spolehlivý, protože dle použitého materiálu může prokluzovat (toho se dá využít při snaze uzel povolit, kdy střídavě taháme za jeden a druhý konec, čímž se ambulák překlápí do liščí smyčky a jde snáze rozvázat). Typické použití je při první pomoci, kdy jím svazujeme konce obvazu, cípy šátku na zavěšení ruky nebo připevnění dlahy. Tento účel také dal uzlu jméno. Pokud při vázání volné konce ohneme a dovážeme uzel se smyčkami, vznikne nám klasická tkanička, odborně “ambulák se dvěma pojistkami”.
Škotova spojka – Škoťák – Tento uzel je naopak ideální ke svázání nestejně silných provazů. A nemusí vždy jít o provazy. Ohneme-li cíp plachty nebo celty, vytvoříme “podkovičku”, což je tvar, který tvoří silnější ze svazovaných lan. Druhý, slabší provaz jím pak provlékneme, obtočíme a konec provlékneme pod začátkem obtočení. Tomuto tvaru se říká “křížek”. “Podkovičku” také může představovat hák jeřábu při upevňování ocelového lana.
Dračí smyčka – Dračák – se hodně používala v horolezectví. V současné době a při současném vybavení již takové uplatnění nemá. Jedná se o variantu Škoťáku, jen postup vázání je, vzhledem k tomu, že se váže na jediném laně, odlišný.
Lodní smyčka – Loďák – Tento uzel já osobně používám asi nejčastěji ze všech. A to se k lodím ani moc nepřibližuji. Kromě nejjednoduššího způsobu vázání (překřížením rukou, vytvoření smyček jejich vrácením a srovnáním smyček za sebe), které se používá nejčastěji při vázání uzlů na čas nebo když máme možnost smyčku vcelku navléknout, rozlišujeme podle způsobu vázání ještě “navazovaný” (například při svazování trojnohy, věšení liningu, vyplétání lakrosky nebo drhání náramků přátelství) a “nahazovaný” (např. při uvazování lodi, kdy postupně házíme jednu a druhou smyčku na pachole na molu).
Zkracovačka – dle názvu je jasné, že uzel používáme ke zkrácení lana, aniž bychom jej museli řezat. Aby uzel držel, je potřeba, aby byly oba konce napnuté.
Rybářská spojka – Autíčka – Jméno tomuto uzlu dalo použití, při němž se spojují konce rybářských vlasců. Výhodou je, že spojované provazy mohou být i kluzké. Další možné použití je na náramcích nebo náhrdelnících, kdy si sjížděním a rozjížděním “autíček” nastavujeme potřebnou délku.
Další uzly
Očko – jednoduchý uzel, který můžeme použít k zakončení třepícího se provázku, jako součást jiných uzlů (např. autíčka, ujaják) nebo svázání svazečku (třeba bavlnek při drhání)
Dřevařská smyčka je skvělá k upevnění klád či větví. Dobře se váže i povoluje. Dále se hodí k napnutí lana mezi stromy, kdy nemáme volný konec.
Osmička – ozdobný uzel, výchozí uzel pro osmičkovou spojku nebo smyčku. Lépe se rozvazuje než očko.
Volná smyčka – kouzelnický uzel – Velikost smyčky můžeme libovolně měnit utahováním a povolováním. Při háčkování se s ním vždy začíná. Zatažením za oba konce se snadno rozváže.
Pevná smyčka – vůdcák – další z uzlů vycházející z očka. Velikost smyčky nelze měnit jako u kouzelnického.
Očková spojka UIAA – Ujaják – používá se pro pevné spojení dvou stejně silných lan. Váže se tak, že na konci jednoho lana uděláme očko a koncem druhého lana jedeme přesně v protisměru. Uzel se po utažení špatně rozvazuje, proto je lepší udělat spojku osmičkovou – tedy místo očka uvážeme osmičku.
A nedávno jsem v klubovně objevila kartičky ještě po našich vedoucích:
