Dub
Kůra dubu je na rozdíl od hladkého buku hluboce brázditá. Žaludy obsahují hodně tříslovin a mají svíravou chuť, proto se k jídlu používaly až v nouzi. Vymýváním je možné svíravost zmírnit. Po usušení se žaludy mlely a přidávaly do mouky. Duby mají mohutnou kořenovou soustavu sahající do velké hloubky, často se tedy vysazují na hráze rybníků, které zpevňují. Na spodní straně dubových listů se občas tvoří kuličky, tzv. duběnky. Je to útvar, uvnitř kterého se vyvíjí parazit žlabatka dubová. Z duběnek se dříve vyráběl inkoust.
Dřevo dubu má úzkou světle hnědou běl a široké tmavé jádro. Dřevo je tvrdé, pevné, velmi pružné, odolné a trvanlivé. Z našich dřev nejlépe snáší změny vlhkosti, proto se z něj vyráběla například mlýnská kola, sudy, lávky apod. Dá se řezat dláty i napříč vláknům. Lépe se pracuje s dubem zimním, který je měkčí. Výrazným znakem dubu jsou takzvaná zrcátka, což jsou lesklé plošky vzniklé příčným řezem dřeňových paprsků.
