Borovice
Borovici poznáme snadno jak podle kůry, tak podle jehličí. Kůra je šupinatá, u starších stromů silná, rozbrázděná a někdy se odlupuje v plátech, někdy v papírovitých šupinách (zvláště v horní části kmene). Kůra borovice lesní je v dolní části šedohnědá, v horní rezavá.
Jehličí vyrůstá ve svazečcích po 2-5 kolem dokola celé větvičky (vypadá jako štětka na mytí lahví). Jen u mladých stromků (asi do 3 let) roste jehličí na větvičkách jednotlivě.
Šišky jsou vejčitého až kulovitého tvaru. Zralé šišky reagují na vlhkost – za sucha se otevírají, za vlhka zavírají.
Dřevo borovice je bohaté na pryskyřici. Při hoření prská jako smrk a navíc je z něj hodně mastných sazí (týpí, kde se topí borovicí, mají výrazně tmavší očouzení kolem chlopní).
Je měkké, pevné a odolné, ale také křehké a málo pružné. Díky množství pryskyřice je trvanlivé i ve vlhku. Bělová část je smetanově bílá až okrová, jádro oranžově hnědé až do rezava. Letokruhy jsou výrazné. Při opracovávání se pryskyřice lepí na nástroje.